10 tipů jak konečně zbohatnout
1. Založte investiční fond
Víte kdo je Viktor Kožený? To je ten chlápek, který sliboval jistotu desetinásobku, napakoval se, a nyní si užívá pracně vydělaných peněz má Bahamách. Investiční fond je výraz, při kterém se je jedna skupina lidí mlsně olizuje a zbytku se otvírá kudla v kapse. Tady totiž záleží na tom kdo, kde a jak úspěšně investoval. Majitel investičního fondu postupuje podle zajetého scénáře. Vymyslí důvěryhodný název, naslibuje všem hory doly, a pak už jen čeká jak se od lidí pod vidinou velkého zisku hrnou peníze. Jsou i investoři kteří to myslí vážně, ale ty nás nezajímají protože jejich bohatství přibývá většinou pomalu. Smyslem je být bohatý co nejdříve, ne?
2. Když kampelička tak pro všechny
Pan Jan Lahoda si jednoho dne přečetl zákon o kampeličkách a začal jednat. Svolal všechny svoje kamarády i ti kontaktovali své známé, a za chvíli bylo pohromadě dost peněz aby bylo možné založit kampeličku. Jakmile byla ustanovena, začali lidé z okolí věřit příležitosti levných úvěrů. Proto střádali a ukládali, až bylo na účtu pěkných pár milionů. Ty si šikovný pan Lahoda vybral, sedl do letadla směr Thajsko a už ho nikdo neviděl. Prý mu tam nic nechybí.
3. Finanční a jiné poradenství
V jedné malé hospůdce kdesi u Domažlic sedával u stolu v rohu místnosti solidně vyhlížející pán. Mluvil celkem obstojně česky a každý den přijímal několik "zákazníků". Všichni do jednoho přijížděli na naditými kufříky a s jedním velkým přáním - získat levný úvěr ze zahraničí. Solidní pán s vtipným pseudonymem Müller jen mávl rukou: "To je hračka. U nás je investorů, kteří nevědí co s penězi, stále ještě dost." Zájemce musel udělat jediné: vyplnit podnikatelský záměr, podepsat smlouvu, a zaplatit poplatek za zpracování žádosti a zprostředkování úvěru. A pak už jen čekat na vyřízení. Pokud ještě někdy někdo z nich pana Müllera viděl, pak je proto aby mu vysolili další peníze. Úvěr nikdo nezískal a smlouvu si mohou pověsit na na zeď jak důkaz svojí hlouposti. Pan Müller teď prý láká klienty kdesi u rumunských hranic.
4. Letadlo, letadlo
Nevěříme, že jste ještě nikdy nedrželi v ruce dopis slibující vysoký příjmem. Ten ovšem získáte, když zašlete určitý obnos na v něm uvedených pět adres, pak dopis přepíšete desetkrát, jenom na poslední místo v seznamu adres připojíte své jméno. Takováto hra skutečně chvilku funguje. Ale většinou jen několik kol. Proto Vladimír Kočí hru opakoval přibližně každé tři roky. Prvních pět adres bylo jeho a jeho rodiny, takže když hra začala odumírat, měl už dávno vyděláno.
5. Zjevení vyvoleného
Církev jako jeden z největších kševtů má v této oblasti takřka monopol, občas se ale podaří vklínit i menším vizionářům. Františka Kuklu nejprve vůbec nenapadlo, že by se na něčem takovém mohlo vydělat. Vyrazil z vlastní vůle do Indie, kde se chtěl setkat s některými duchovními. Když se vrátil začal trousit moudra, až začal mít více posluchačů, než mohl zvládnout. Proto sepsal knihu, kterou vydal vlastním nákladem a bez potíží prodal. Další knihy už prodával s vypočítaným ziskem a mohl si libovat jak mu to náboženství pěkně nese. Když pak přidal ještě dobře placené přednášky, mohl pouze vděčit osudu, že se na tak dalekou cestu vydal.
6. Na špičce Multilevel Marketingu
"Dokonalí a hlavně ekologický prostředek na mytí podlah, rozpouštění skvrn a přípravu polévek. Půl litru za pouhých osm set korun. Pro začátek stačí startovací balíček za 2800, a můžete začít. Pokud získáte dalšího prodejce, z jeho prodeje a z dalších jím získaných klientů vám samozřejmě naleží provize," lákal důvěřivé duše Václav Voženílek. Sám se takto živil už tři roky. Neprodával jen zaručeně ekologické výrobky, ale také kosmetiku, zájezdy nebo autokosmetiku. Všechny výrobky samozřejmě velmi předražené, aby se dala vypočítat následná provize pro celý řetěz obchodníků. Možná si ani neuvědomoval, že on a další obchodníci v systému přispívají na pohádková život zakladatele tohoto systému Kamila Chlupsy. Zatímco jeho ovečky běhaly po světě a sháněly klienty, Kamil Chlupsa měl největší starost o to, kam zaparkuje v pořadí už sedmý, luxusní automobil.
7. Exkluzivní klub
Nevíme proč, ale lidé si přímo zakládají na vlastní výjimečnosti. Tak proč jim ho nedopřát mírou vrchovatou? Jan Zahradník byl majitel obyčejné hospůdky, než ho napadl geniální plán. Celou hospodu předělal dodal jí punc luxusu a vyhlásil za klub pro bohaté. Každý se mohl přetrhnou aby v takovém klubu mohl být. Stačilo jediné, uhradit stotisícové vstupné a padesátitisícový roční poplatek. V okamžiku kdy se do klubu podařilo dostat i komunální politiky, došlo k výhodné provázanosti takzvané elita což začal záhy pociťovat každý člen klubu. Občas mezi ně zašel na dobře placenou přednášku vrcholný politik nebo umělec, nikdy nechybělo luxusní jídlo a pití za luxusní ceny. Kdo by se pak divil tomu že Jan Zahradník se záhy stal bohatší něž jeho klienti.
8. Nabídka milionových výdělků
To se na severní Moravě asi před šesti lety zjevila jistá firma, která slibovala závratný výdělek. Stačilo za osm tisíc korun nakoupit vzorek záhadné látky, vlít ji do mléka, a to pak asi tři měsíce míchat. Po asi týdenní sérii míchání se látka rozlila do dalších vzorků mléka a celý proces se opakoval. Za čtvrt roku pak měla firma vykoupit "vylepšené a rozmnožené" mléko zpět za mnohonásobné ceny. Při náborové kampani si jen málokdo spokojil jen s jedním vzorkem tekutiny. Po uplynutí smluvené doby stovky lidí marně čekaly před vraty firmy. Majitelé se už slunili v tropickém ráji.
9. Ušetřete na daních
Který z podnikatelů by chtěl dobrovolně platit daně? Břetislav Pavlík této vlastnosti v roli daňového poradce využíval beze zbytku. Zcela bez skrupulí nabízel "výhodné" daňové úspory. Stačilo nakoupit nebo prodat fiktivní zboží či služby přes (jak jinak) fiktivní společnost. Kromě daňových odpočtů získávali klienti pana Pavlíka část vratek DPH. Zbytek si společně s tučnými provizemi ukládal pan Pavlík na své konto, které včas vybral a odebral se Maurcius, kde loví ryby.
10. Žádané zboží za zlomkovou cenu
Tak to snad napadlo už každého. Proč si kupovat drahý software, když ho stačí jednoduše přepálit? A když to mohu udělal pro sebe tak proč ne pro druhé? Samozřejmě nikoliv zadarmo. Přesně takto uvažoval Marek Benda, když si založil svoji živnost. Postupně se dopracoval k profesionálnímu vybavení kde se věnuje výrobě nelegálních kopií ve velkém.
Zdroj:MenZone